Včelařské začátky bývají občas improvizované. Několik rámků po dědovi, úl složený z různých částí, stará kukla a kuřák, který hoří, jen když se mu chce. Jenže jakmile člověk otevře úl několikrát za sezónu, rychle zjistí, že pohodlí i bezpečí při práci dělá rozdíl – nejen pro něj, ale i pro včely.
Dobře zvolená výbava pro začínajícího včelaře pomáhá zvládnout první sezónu s klidem a bez zbytečných komplikací. Co by tedy nemělo chybět?
Úlová sestava jako základ včelnice
Srdcem každého včelího stanoviště je úl. A protože dle platné legislativy se v ČR smí včelařit pouze na rozebírátelném díle, nejčastěji se používá nástavkový úl, složený z několika nástavků, dna a víka. Pod víko na poslední nástavek se pokládá průhlená strůpková folie a nástavky s plodem se od medných nástavků často oddělují mateří mřížkou. Tento typ úlu je praktický, přizpůsobitelný a dobře se s ním pracuje.
Při výběru je důležité si rozmyslet, zda-li si pořídíme úl tenkostěnný nebo naopak zateplený. Dále je potřeba vybrat rámkovou míru. U nás je stále nejvíce rozšířená rámková míra 39×24, ale narůstá počet včelařů pracující s tenkostěnnými úly Langstroth nebo českou variantou Optimal. Výběr úlu je sama o osobě docela věda, každá varianta má své výhody i nevýhody. Doporučujeme proto kontaktovat vybraného včelaře, který s určitým druhem úlu již pracuje a nechat si poradit.
Pro zajímavost každý z našich včelmistrů používá jiné uly. Roman včelaří na klasických zateplených 39×24, zatímco Pepa používá tenkostenně 2/3 Langstrothy.
Ochranné oblečení = pohodlí i bezpečí
První zásahy u úlu často provází nejistota. Ochranné oblečení pomáhá včelaři cítit se jistěji – a tím pádem pracovat klidněji, což intuitivně pocítí i vaše včelky.
Základem je včelařská kombinéza (případně bunda s kloboukem/kuklou) nebo samostatný včelařský klobouk/kukla. Materiál by měl být světlý, pevný a prodyšný, v teplejších dnech přijdou vhod modely s větracími panely. Součástí začátečnické výbavy by měly být také včelařské rukavice – ať už kožené, nebo kombinované s textilií. Chrání ruce při práci a umožní v klidu dokončit i delší zásah. Jak budete postupně získávat praxi, rukavice odložíte, protože jsou často neohrabané například při značení matek.
Rozpěrák a kuřák: základní nářadí včelaře
Bez rozpěráku to nejde. Slouží k oddělování rámků, nadzvedávání nástavků a celkové manipulaci v úlu. Vybírat lze mezi klasickým ocelovým, kombinovaným s dřevěnou rukojetí nebo americkým se škrabkou. Dají se koupit i v kombinaci se smetáčkem na druhé straně.
Druhým nepostradatelným nástrojem je kuřák. Ten pomocí jemného dýmu pomáhá včely zklidnit. Ideální je model s vyměnitelným měchem a ochrannou mřížkou – je bezpečnější a v provozu odolnější. Jako palivo do kuřáku postačí proložky od vajec, suchá šiška, nebo lze zakoupit speciální lisované brikety.
Krmení a značení
Na konci sezóny standardně probíhá krmení včelstev. K tomu slouží krmítka (stropní/rámková) nebo kbelíky/sklenice s prosakovacím víkem, které se pokládají přímo na úl.
TIP: Pro snadnější orientaci v chovu se dále hodí vést si jednoduchý zápisník – ideálně po každém zásahu. Užitečné je také značení matek pomocí značkovače nebo klícky, které usnadňuje nalezení matky při pozdějším zásahu.
A co naopak může počkat?
Výbava začínajícího včelaře nemusí být hned kompletní. Medomet, odvíčkovací stůl, čeřící nádoba nebo vařák na vosk budou potřeba zpravidla až další včelařskou sezónu.
…
Každý začátek je trochu nevyzpytatelný – ale právě dobrá výbava dává včelaři klid, jistotu a prostor soustředit se na to podstatné. Na pozorování včel, vnímání přírody a postupné získávání zkušeností. Včelaření není jen o nářadí a zásazích – je to proces, který si člověk musí „osahat“. A když se to povede, je radost sledovat, jak se z prvního úlu stává stabilní základ něčeho většího.
